carlosův neslavný blog

duben

to vrátí se mi
bystřinou sytou
vodou z dešťů slitou
až skoro úzko je mi

máj

furt prázdná je stáj
s kobylou rozpustilou
rajtuju se svou milou
v zelený háj

červen

hned jak svit červeň ztratí
procházkou poklidnou
oděn nocí vlídnou
shlížím, co úsvit zhatí

červenec

to může milenec
o lásce snít;
či se svou milou divou
nad skalou bílou, sivou
život si vzít

srpen

sklíčen, obklopen
žalem, když vzlétla v širou tu dál
vale, jež dala mi, já bál se dál

září

nach jejích tváří
v mých vzpomínkách zchřad
bujarost prsů s postavou ladnou
ty křivky rysů před očima vadnou
jejích vnad zář – nenavrátí se snad

podzimní vítr je moc krutý sudí
zatemní mraky, byv třeskutý, studí
marně vyhlížet dech naděje teplejší
kam se jen poděje láska má někdejší?